Holotropní dýchání
Holotropní dýchání je metoda, kterou v polovině 70. let 20. století vyvinul český psychiatr a psychoterapeut Stanislav Grof společně se svou ženou Christinou. Stanislav Grof se rozhodl věnovat výzkumu lidského vědomí a to zejména jeho mimořádným stavům, vyvolaných například požitím psychotropních látek, jako je LSD. Experimentování s těmito látkami bylo v USA koncem 60. let zakázáno, jelikož se s ním pojila spousta rizik. Grofovi se snažili najít neškodnou a přesto účinnou metodu přinášející holotropní (tj. zcelující) zážitky, jaké někdy přinášelo i užití psychotropních látek.
Holotropní dýchání má své kořeny ve starobylých uzdravovacích rituálech. Rozšířený stav vědomí pro uzdravování a duchovní transformaci se užívá na celém světě již tisíce let.
Holotropní dýchání kombinuje techniky z mnoha těchto starobylých tradic tím, že užívá řízeného dýchání a evokativní hudby k vyvolání rozšířeného stavu vědomí a následně i práci s tělem. Jeho prostřednictvím se uvolňují blokovaná traumata, je možno vyjádřit silné potlačené emoce a tím se zprostředkovává uzdravování, duchovní růst a somatické změny. Tato práce vede k důvěře v naší vlastní vnitřní moudrost a uzdravovací schopnosti našeho organismu bez potřeby interpretací někoho dalšího.
Zážitek každého účastníka je zcela jedinečný a každé dýchání u téhož člověka může mít zcela odlišný průběh. Účastníci často popisují své zkušenosti jako zážitky hlubokého uzdravování, uvolnění a spokojenosti, získání nových důležitých náhledů do každodenního života nebo následné intenzivnější vnímání běžných zážitků.